Přinášíme vám překlad článku uveřejněného na serveru Global Research. Uvedené skutečnosti se bohužel týkají i českého prostředí.

Sledujme stopu peněz, to je základní zásada při rozkrývání kriminality na vysokých místech, zejména pokud se jedná o společné dílo soukromého a státního sektoru.

Pokud je předmětem zločinu podkopávání práv Američanů na soukromí, procesu se účastní celá armáda expertů, kteří jsou ochotni z každé situace vytřískat nějaké „výhody“, bez ohledu na to jak zničující je celý proces pro naši demokracii.

Výzkumník Christopher Soghoian říká: „Poskytovatele internetu a telekomunikační společnosti hrají důležitou a přesto málo známou roli v policejním sledování a shromažďování zpravodajských informací.“

Američané jsou drženi v nevědomosti pokud jde o tento fakt a celou řadu podobných skutečností, patří mezi nejstřeženější veřejná tajemství toho, co se eufemisticky nazývá „šmírovací skandál NSA“.

A když nadace Electronic Frontier Foundation (EFF) zveřejnila, před několika měsíci tisíce stran dokumentů „obsahující detaily zákulisního vyjednávání vládních orgánů o imunitě pro telekomunikační operátory zapojené do ilegálního vládního sledování.“, odkryla tak špičku ledovce toho, co by mělo být pořádným skandálem, kterému se ovšem mainstreamová korporátní média příliš nevěnovala.

Obamův režim „změny“ se téma snažil zakrýt co nejrychleji.

Ve snaze zabrzdit podezření veřejnosti ohledně toho, jak věci ve Washingtonu skutečně fungují vláda sdělila že: „.. bude pokračovat v blokádě zveřejnění dalších dokumentů, včetně komunikace vládních orgánů a záznamů poukazujících na identitu telekomunikačních firem lobujících za imunitu.“, říká právník nadace EFF Kurt Opsahl.

Nejedná se o žádnou maličkost, pokud uvážíme, že soudy by na základě takových materiálů mohli shledat telekomunikační a internetové firmy vinné z poškozování práv zákazníků a pokuty by se mohly vyšplhat až do řádů miliard dolarů. Dokonce i v dnešním prostředí vládní pomoci korporacím, hesel jako „příliš velké na to aby to zkrachovalo“, a v prostředí vládních dárků korporátním podvodníkům. Navíc by korporace utrpěly velké škody na pověsti.

Proto bylo minulý rok tolik spěchu ohledně retroaktivní imunity, kterou si společnosti vyprosili a loutky v kongresu ze všech stran politického spektra jí schválili, když odhlasovali dodatky k zákonu FISA,

Pokud bychom si položili otázku: „Jak často je Internetová komunikace monitorována a je potřeba k monitorování soudní příkaz?“, nebudeme se divit odpovědi, že „Velmi malá část těchto případů vyžaduje soudní příkaz.“

Pokud o vás vládní agentura prohlásí, že o vás potřebuje informace pro probíhající kriminální nebo protiteroristické vyšetřování, může odposlouchávat komu a o čem posíláte maily, www stránky které sledujete, jaká klíčová slova vyhledáváte ve vyhledávačích a komu voláte.

Jinými slovy dejte nám vše co chceme a na nic se neptejte.

Telekomunikační operátoři a poskytovatelé internetu jsou tomuto požadavky velmi přístupní. A díky vládním zakázkám v okupovaných územích jako je Afganistan nebo Irák se jim služba policejnímu státu bohatě vyplácí.

Popis spolupráce firny Sprint Nextel a policejního státu

Srpint Nextel poskytl orgánům činným v trestním řízení 8 miliónů lokačních GPS informací o svých zákaznících mezi zářím 2008 a říjnem 2009. Takovéto masivní zveřejnění citlivých údajů o svých zákaznících je možné díky tomu, že Srpint zprovoznil webový portál pro požadavky orgánů činných v trestním řízení.

Důkazy o tomto šmírovacím programu, byly objeveny ve formě audio nahrávek Managera Srintu pro elektronické sledování, který toto všechno popsal na konferenci průmyslu odposlechů, která se konala ve Washington DC v říjnu 2009.

Není jasné jestli s takovýmto masivním sběrem lokačních údajů, měl být seznámen kongres, podle zákona z roku 1999, který požaduje publikace určitých statistik o odposleších, protože ministerstvo spravedlnosti prostě tento zákon ignoruje od roku 2004.

Tento webový portál byl vybaven ceníkem, kolik firma účtuje vládě za sledování všech myslitelných údajů o svých zákaznících.

Jak se tyto fakta unikly mezi veřejnost? Výzkumník Christopher Soghoian navštívil konferenci Criminal Investigations and Intelligence Gathering (ISS. Ta není normálně přístupná veřejnosti.

Soghoian nahrál několik vystoupení a uveřejnil je na svém blogu. Protože ho ale firma TeleStrategies, která organizovale konferenci, žalovala za porušení copyrightu podle zákona DCMA Digital Millennium Copyright Act a neměl finnční prostředky aby čelil právním nákladům musel informace z blogu smazat.

Proč pouhé nahrávky z konference tolik pobuřují? Podívejme se na účastníky konference.

Je to především ETI Group , která se popisuje jako „přední firma managerského poradenství specializující se na procesní management a zlepšení.“, dále jako „přední poskytovatel“ tak zvaných „zákonných prostředků odposlechu“ pro tajné služby, poskytovatele internetu a telekomunikační firmy. ETI group poskytuje „perspektivní a škálovatelné technologie“ pro odposlech informací „z více zdrojů“.

Dalším účastníkem je NICE Systems, další „přední poskytovatel“ toho co nazývá „řešení pohledu na komunikaci“ odvozeného z „konvergence pokročilých analytických metod nestrukturovaných multimediálních dat a údajů o transakcích, od telefonních hovorů, webu, mailů, rádiové komunikace, videa, a jiných zdrojů.“. Jejími partnery z „bezpečnostního sektoru“ jasu mezi jinými Raytheon, Honeywell, Siemens, Lockheed Martin, HP, Tyco a Motorola. Všechno jsou to zvučná jména z vojensko-průmyslovéího komplexu a z rostoucího oboru odposlechů a šmírování.

Dále se na konferenci prezentoval SAP, firma jejíž divize Podpůrných služeb státnímu sektoru, poskytuje „široké spektrum aplikací podnikového software“ pro „asistenci při analýzách zpravodajským službám“ získat „včasné, přesné, objektivní a relevantní informace“.

Na pódiu se objevila Spectronic Systems, Dánskou firmu, která je „100procentně soukromá“. Její webová stránka není příliš sdílná a informuje nás, že „produkty jsou určeny pouze pro vládní agentury, orgány činné v trestním řízení, zpravodajské služby a vládou pověřené firmy.“. Ovšem na veletrhu IIS World se Spectronic rozpovídal o svých aktivitách, které zahrnují „vývoj a výrobu monitorovacích systémů a monitorovacích center“ pro telekomunikační, internetový a faxový a modemový provoz. Její systémy jsou navrženy, aby skladovaly, dekódovaly a prezentovaly hromadná data.“ a mohly fungovat jako „systémy pro zadržování dat“ pro „plošné monitorování SMS, MMS, e-mailů a jiných prostředků datové komunikace“

Firma SS8 je pro změnu velmi sdílná a tvrdí, že její produkty umožňují bezpečnostním službám „vizualizovat a analyzovat internetové brouzdání cílové osoby“ a „rozpoznat, monitorovat a předcházet kriminální aktivitě“. Jsou na sebe hrdí, že mají „globální dosah“ a rozhlašují o sobě, že jejich produkty elektronického dohledu fungují v 25 zemích světa a jejich instalace mohou odposlouchávat více než 100 miliónů občanů. Firma prohlašuje, že její platforma pro odposlech internetu, WiFi, DSL a satelitní komunikace je schopná zjistit „skryté vztahy“ a „identifikovat trendy“ což jsou kódová slova pro data mining a analýzu sociálních sítí. To vše se uskutečňuje tak, že to „zcela uspokojí funkční požadavky“ policejního státu.

Telesoft Technologies vyrábí „monitorovací sondy“, které „umožňují sběr dat“ z „mobilních a pevných telefóních sítí“. To může být prováděno „pro pevné linky, sítě 2G i 3G, a paketové sítě“. Podle firmy její „universální pasivní sondy získají obsah hovoru, jiné signály a místo volání pro použití sledovacích aplikací“. To zajišťuje plynulý přenos dat pro účely sledování ve fyzickém světě.

True Position nabídka této bezpečnostní firmy zahrnuje identifikaci a sledování jakéhokoliv mobilního telefonu v reálném čase a nabízí „hluboké znalosti“ a „dodává výkonné řešení“, které „umožní vládním a soukromým službám chránit lidi před kriminalitou a zachraňovat životy jako nikdy před tím“. Podle webové stránky společnosti dodává firma data miningová řešení, která „monitorují aktivity a chování lidí v čase, aby vytvořily jejich profily a odhalili skutečno identitu těchto občanů“.

Posledním, ale ne nevýznamným účastníkem je tajuplná Izraelská firma Verint. Ta sebe nazývá světovým lídrem v „akční rozvědce“, Pro podrobnější informace odkazujeme čtenáře na dokumenty o produktech firmy jako je Reliant nebo Star Gate, tyto dokumenty byly zveřejněny prostřednictvím webu Quintessenz. Pokud si čtete tyto dokumenty doporučujeme vám rovněž článek „Tlustí jako zloději: Soukromý (a velice profitabilní) svět korporátního šmírování“, kde se rozebírají podivné aktivity zakladatele firmy Kobiho Alexandera. Ten je v současné době se zdržuje v Namibii, poté co ho ministerstvo spravedlnosti jako Izraelského ex-špióna obžalovala z podvodů s akciovými opcemi za 138 miliónů dolarů. Alexander je vedoucí zástupce průmyslu „zákonných odposlechů“ našich elektronických komunikací, které chtějí „předcházet kriminálnímu jednání“.

Mezi vystavovateli na konferenci ISS World najdeme další tajuplnou Izraelskou firmu Narus, jejíž hardware je stálým „hostem“ v tajných místhostech agentury NSA, které jsou rozesety po celé zemi a provádějí plošný odposlech celého internetu. Tato infrastruktura byla poprvé odhalena Markem Kleinem z ATT, v jeho výpovědi pod přísahou u soudu Hepting v. ATT. Analyzátor internetového provozu firmy Naurus, STA 6400, dokáže monitorovat provoz 39000 linek ADSL rychlosti 10 Gbit/s, nebo prakticky řečeno dokáže jeden stroj od Naurusu dokáže nepřetržitě šmírovat internetový provoz několika miliónů uživatelů non-stop. Do představenstva firmy usedl v roce 2004 William Crowell, dřívější zástupce ředitele NSA.

Pověstná špička ledovce

Protože se výzkumník Soghoian chtěl dozvědět více o tom, kolik nás stojí tyto šmírovací aktivity z veřejných rozpočtů, vyplnil u ministerstva sopravedlnosti několik žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

A v ten okamžik narazil na hradbu mlčenlivosti. Jakmile zjistil jaký neomezený zlatý důl si firmy udělali z vládních zakázek na šmírování občanů, firmy přešly do protiútoku.

„Verizon a Yahoo zasáhly a sepsaly námitku, ve které mimo jiné tvrdí, že by byly veřejně zostuzeny pokud by se zveřejnily jejich ceníky za plošné odposlechy“. Jak napsal časopis Wired.

Co mohou tyto firmy před veřejností tajit? Evidentně je toho dost.

Yahoo a Verizon se zdráhali poskytnout data a sepsali námitku k ministerstvu spravedlnosti, kde tvrdí, že Shogoian chce data užít k tomu, aby s nimi zahanbil Yahoo a jiné společnosti a aby – „šokoval“ jejich zákazníky.

Stránka Cruyptome opět dodala materiály

Přes toto prskání korporací, zveřejnil John Young na své stránce zabývající se zpravodajskou a bezpečnostní problematikou Cryptome, oficiální firemní příručku společnosti Yahoo pro spolupráci s orgány vlády.

Sedmnáctistránková příručka obsahuje informace o tom co (všechno) a za kolik prozradí státním orgánům Yahoo o svých zákaznících.

Cryptome nikdy neutíká z boje navíc uveřejnila obdobné příručky korporací AT&T, Verizon, Sprint, Voicestream, Cox, Cingular, SBC, a Pacific Telesis.

Jak je vidět z příruček obdobné služby přijdou vládní orgány draho.

Kvůli Youngově úsilí informovat veřejnost, mu korporace Yahoo vyhrožovala Washingtonskou právnickou firmou Steptoe & Johnson.

V rámci výměny názorů
s Youngem, právníci firmy Yahoo vyhrožují žalobou za porušení zákona Digital Millennium Copyright Act (DMCA) a následným zablokováním webové stránky. Prý kvůli porušení autorských práv a intelektuálního vlastnictví firmy Yahoo.

Právník Michel T. Gershberg odříkává další mohutná obvinění, že zveřejnění šmírovací příručky, „také porušuje obchodní tajemství firmy yahoo a představuje vměšování se do podnikání“.

Na to Young odpovídá: „Tato příručka byla nalezena na veřejně přístupné stránce na internetu. Není tam nikde zmínka o copyrightu. Dodejte mi prosím důkazy o tom, že daná příručka je chráněna autorským právem nebo zákonem DMCA. Váš dopis obsahuje pouze tvrzení bez důkazů.“

Gershberg kontruje: „V zastoupení mého klienta, Yahoo! Inc., v příloze najdete zmínku o porušení autorských práv podle paragrafu 512 zákona Digital Millennium Copyright Act. Děkuji za spolupráci. “

Nezastrašený Young odpovídá: „Nevidím copyright nikde na šmírovací příručce co je na stránce Cryptome. Abychom se přesvědčili, že tvrzení Yahoo o copyrightu není jen další bluf pošlete nám prosím potvrzení o autorských právech na tyto publikaci“.

Young pokračoval: „Dokud nedodáte důkaz o autorskoprávní ochraně, zůstane dokument dostupný veřejnosti, neboť je ve veřejném zájmu vědět, jaký je kontrast mezi slovy a činy firmy Yahoo pokud jde o ochranu soukromí zákazníků. Mělo být tématem veřejné debaty jestli je normální, že poskytovatelé internetu ve spolupráci s vládou vědomě šmírují občany za nemalé peníze z veřejných rozpočtů.“.

Podle serveru Cryptome: „Informace v tomto šmírovacím manuálu odporují politice soukromí firmy Yahoo a ukazují uživatelům, nakolik mohou věřit slibům tété firmy. Pozitivním krokem by bylo tento manuál přepsat a odstranit hanebnosti.“

Server Wired záležitost d komentoval:

Kolik si tedy Yahoo účtuje za spolupráci s policejním státem? Server Wired píše: „Podle tohoto ceníku si Yahoo říká o 30 až 40 dolarů za obsah mailu uživatele. A říká si o 40 až 80 dolarů za obsah diskusní skupiny.“.

Pokud uvedené částky vynásobíme miliony zákazníků dostaneme zajímavé sumy.

A to je přesně to co Yahoo a verizon mysleli tím, že budeo veřejně zahanbeny a jejich zákazníci šokováni.

Multikulturní režim na Slovensku, přišel s něčím, co vyrazilo dech i nám, kteří jsme zvyklí na dennodenní politickou represi. Ministerstvo vnitra přišlo s nápadem, že zakáže svým občanům používat nástroje pro ochranu soukromí na internetu, konkrétně například program TOR. Domníváme se, že takovéto zákazy jsou ukázkovým příkladem destrukce lidských práv a pokud se jich dopouštěly nepohodlné státy jako Čína, Irán nebo Severní Korea, ocitaly se pod palbou tisku. Teď tisk mlčí nebo souhlasí (mlčení je souhlas), skáče tak jak pískají majitelé. Není nic platné, že zákon je pouze ve stádiu návrhu a navíc na Slovensku. Návrh se jistě stane skutečností a Slovensko slouží jen jako pokusný králík v rámci EU. Dokonce si ani nemyslíme, že návrh zákona se zrodil uvnitř Slovenského ministerstva a hlav jeho úředníků, spíše Slovenský bratr plní zadání velkého Bruselského bratra, který plní … ale nechme toho. Danou informaci je třeba zkombinovat s faktem, že EU investuje do vývoje software, který bude kompletně šmírovat občany a pokud chceme mít obrázek ještě kompletnější zasadíme další kamínek do mozaiky. Tak jak pak tedy jinak než s anonymizéry chtějí dodržet v případě elektronických voleb jejich anonymitu? Nebo jí chtějí zrušit a voliče zastrašovat? Co bude následovat po zákazu annonymizérů? Zákaz šifrování, zákaz používání záclon a závěsů, umístění kamer do bytů a zákaz jejich vypínání? Je velmi symbolické, že podobné zákony se vynořují ve chvíli, kdy se režim chystá na 20té oslavy převzetí nebo spíše transformace moci. Příznivec DSSS, který se ze strachu před politickou perzekucí představil pouze jako volič z Prahy dodává: “Tato tragédie má ale i své světlé stránky, dříve jsme měli hodně práce přesvědčit běžné lidi o absenci svobody a demokracie v tomto režimu, nepředpokládám, že by s tím byl po tom všem teď problém.”

Anonymizéry nejsou jen pro extrémisty, jsou pro nás pro všechny. Pomůžete nám s režimem bojovat nebo se necháte zotročit?

Multikulturní režim na Slovensku, přišel s něčím, co vyrazilo dech i nám, kteří jsme zvyklí na dennodenní politickou represi. Ministerstvo vnitra přišlo s nápadem, že zakáže svým občanům používat nástroje pro ochranu soukromí na internetu, konkrétně například program TOR. Domníváme se, že takovéto zákazy jsou ukázkovým příkladem destrukce lidských práv a pokud se jich dopouštěly nepohodlné státy jako Čína, Irán nebo Severní Korea, ocitaly se pod palbou tisku. Teď tisk mlčí nebo souhlasí (mlčení je souhlas), skáče tak jak pískají majitelé. Není nic platné, že zákon je pouze ve stádiu návrhu a navíc na Slovensku. Návrh se jistě stane skutečností a Slovensko slouží jen jako pokusný králík v rámci EU. Dokonce si ani nemyslíme, že návrh zákona se zrodil uvnitř Slovenského ministerstva a hlav jeho úředníků, spíše Slovenský bratr plní zadání velkého Bruselského bratra, který plní … ale nechme toho. Danou informaci je třeba zkombinovat s faktem, že EU investuje do vývoje software, který bude kompletně šmírovat občany a pokud chceme mít obrázek ještě kompletnější zasadíme další kamínek do mozaiky. Tak jak pak tedy jinak než s anonymizéry chtějí dodržet v případě elektronických voleb jejich anonymitu? Nebo jí chtějí zrušit a voliče zastrašovat? Co bude následovat po zákazu annonymizérů? Zákaz šifrování, zákaz používání záclon a závěsů, umístění kamer do bytů a zákaz jejich vypínání? Je velmi symbolické, že podobné zákony se vynořují ve chvíli, kdy se režim chystá na 20té oslavy převzetí nebo spíše transformace moci. Příznivec DSSS, který se ze strachu před politickou perzekucí představil pouze jako volič z Prahy dodává: “Tato tragédie má ale i své světlé stránky, dříve jsme měli hodně práce přesvědčit běžné lidi o absenci svobody a demokracie v tomto režimu, nepředpokládám, že by s tím byl po tom všem teď problém.”

Anonymizéry nejsou jen pro extrémisty, jsou pro nás pro všechny. Pomůžete nám s režimem bojovat nebo se necháte zotročit?

Pod těmito pojmy se rozumí aplikace které jsou sice využívány koncovými uživateli, ale jejichž data a podstatná část programového vybavení je uložena centralizovaně na serveru mimo kontrolu uživatele. Český překlad zatím neexistuje. Facebook je napřáklad podskupina těchto aplikací. Další známou skupinou těchto aplikací jsou zdarma dostupné webové poštovní služby jako například gmail, nebo seznam. Tyto aplikace přinášejí uživatelům nesporný užitek, nicméně jejich masové používání je rovněž zdrojem značných rizik do budoucna. Propagačním heslem cloud computingu je, tvrzení, že vaše data vám budou dostupná kdekoliv a z jakéhokoliv počítače. Realita je ale taková, že vaše data jsou uložena na vzdáleném počítači, který naprosto nekontrolujete, za právních podmínek o kterých často máte mlhavé představy, jejich dostupnost je podmíněna funkčností serveru a vašim fungujícím internetovým připojením a vaše schopnost s daty disponovat je vázána na software, který zcela kontroluje majitel serveru. Mezi slyžby cloud computingu patří i plánovací kalendář uložený na vzdáleném serveru, nebo dokonce diskové úložiště na vzdáleném serveru. Takové služby už představují naprosto fatální ohrožení soukromí. Pokud určitá korporace nebo státní aparát má přístup k vašemu rozvrhu (používáte plánovací kalendář na serveru), zná obsah vašeho disku (používáte diskové úložiště na vzdáleném serveru), vaše sociální kontakty a přátele (používáte služby sociálních sítí) a navíc veškerou komunikaci a její obsah (používáte nešifrované komunikátory al a ICQ) jste totálně pod kontrolou se všemi negativy z toho vyplývajícími. Situaci, kdy velká část našich občanů bude takto pod kontrolou považujeme za ohrožení národní bezpečnosti a individuálních svobod, neboť se vystavuje ven velké množství zpravodajských informací, jejichž objem navíc vzrůstá s rostoucí důležitostí elektronické komunikace. Před úskalími cloud computingu varovala i jedna z nejvýznamnějších osobností hnutí za svobodný software Richard Stalmann.

Považujeme koncept cloud computingu v současné podobě za hru s ohněm, který má nepřehlédnutelné právní, technologické, etické, ale především politické odstíny. U služeb cloud computingu vyvstává zejména otázka míry centralizace a kontroly tohoto centrálního uzlu (serveru) ze strany uživatelů, nebo jiných skupin (provozovatel služby). Někdy například může být cloud computing realizován jako vzdálený přístup k firemní poště, a tento server je zároveň pod plnou kontrolou majitele. Většinou ale bývá plná kontrola nad serverem s daty a aplikacemi na straně provozovatele, často i s drastickými licencemi pro uživatele, které prakticky znamenají odebrání vlastnických práv uživatele k jeho vlastním datům, jak to dělá například program ICQ, nebo služba facebook.

Za technologicky i politicky dosažitelné řešení, což znamená stav, kdy uživatelé budou moci využívat výhod cloud computingu a zároveň budou chráněni před výše zmíněnými riziky, považujeme takovou technologii, kde nebude existovat pouze jeden server služby, ale bude serverů existovat několik kooperujících, leč nezávislých. Pochopitelně uživatelská data budou majetkem uživatelů a provozovatele serveru ani nikdo jiný si k nim nebudou vyhrazoval žádný druh práv. Z technického pohledu budou data transparentně šifrována kdykoliv opustí uživatelův počítač a zamíří na server. Budoucí technologie svobodného cloud computingu by tedy mohla vypadat velmi podobně jako současné peer-to-peer sítě, čímž by se řešila i otázka dostupnosti služeb.

Facebook je sociální síť umožňující skupinám lidí sdílet data nejrůznějšího charakteru, povětšinou fotky, komentáře a kontakty. Problémů této služby je několik, ale mají jednoho společného jmenovatele. Lžidokracie se snaží lidi kontrolovat. Nejlepší jak toho docílit je převést komunikaci a jiné mezilidské činnosti do elektronické podoby, centralizovat jí a poté kontrolovat tuto elektronickou podobu. Sociální sítě jsou výraznou posilou takového systému. Zároveň lžidokracie chce omezit potencionálně rizikové aspekty internetu, které jsou jsou přímá komunikace lidí peer-to-peer a skutečně nezávislá média. Za prvé lidé na sebe dobrovolně prozrazují celou řadu údajů, přitom každý takto prozrazený údaj může být nevinný nicméně jejich kombinací a hromadným zpracováním, je možné zjistit nové skutečnosti, které dotyčný prozradit nechtěl. Takové případy se stávají například v pracovních vztazích. Další a výrazně nebezpečnější je fakt, že kontrolu nad sítí facebook má pouze její management, techničtí pracovníci a tajné služby. Ti mají zcela neomezený přístup ke všem údajům, které do této sítě zadáte nejen vy, ale i jiní lidé napíší o vás bez vašeho svolení. Nevěříme v čisté úmysly zahraničního managementu, zvláště pokud jsou jimi osoby jako je Zuckerberg… Management, techničtí zaměstnanci a vládní orgány, které si vynutí přístup, mají tedy nejen možnost vás sledovat podle toho co napíšete, ale i podle toho co ostatní napíší o vás. Facebook je často pro některé lidi doslova zpovědnice. Pokud je tedy ve vašem okolí někdo, pro koho je facebook hobby, můžete mít problém a to i pokud danou informaci dotyčný/ná vyzradit nechtěl/a, stačí, že si jí napíší. Dále mají majitel a represivní orgány možnost kohokoliv ze sítě vyloučit nebo defacto libovolně zacházet s údaji. Nedávno si dokonce pozměnit licenci provozu, v tom směru, že data vložená do sítě facebook jsou jejím vlastnictvím a vy ztrácíte možnost s nimi disponovat i pokud v síti zrušíte členství. Je podobnost s komunikátorem ICQ jen náhodná? Mimochodem k získání legitimity tohoto kroku realizovali podobnou volební frašku jakou organizuje lžidokracie.
Neodsuzujeme sociální sítě, ale jejich současná podoba je více na škodu než k užitku. Pokud by sociální síť měla plnit svůj účel musí splňovat následující podmínky.
1.Technologie jejího provozu je distribuovaná, tj. neexistuje centrum, které odstřihuje jednotlivé uživatele. Nelze svévolně znemožnit komunikace skupině lidí, která spolu komunikovat chce. To vychází ze základních lidských práv na spolčování se, stejně jako z logiky, že pokud spolu skupina lidí chce komunikovat, učiní to sami bez prostředníků. Pokud s vámi někdo tedy komunikovat bude chtít, nesmí existovat technický prostředek jak vám v tom zabránit.
2.Pokud se není uvedeno jinak je soukromá komunikace dvou účastníků sítě soukromá, tedy dostatečně silně šifrovaná.
3.Soukromá data jsou uložena na VAŠEM disku, nikoliv na disku pana Zuckerberga nebo někoho jiného, s vašimi přáteli jsou sdílena v šifrované podobě. Vaše soukromá data tak znáte jen vy a vaši přátelé, nikoliv všechny odposlouchávací prvky v internetu. Přesto nejste ošizeni o komunikační schopnosti internetu.
4.Síť pochopitelně umožní i veřejné vystavování dat, ovšem formu takové prezentace kontrolujete vy.
5.Nesmí existovat žádné právní nástroje, které by okrádaly uživatele o vlastnická práva k jejich obsahu, na základě pouhého používání daného produktu, jako je tomu v případě komerčních sociálních sítí. Data sice publikujete, ale jsou to pořád vaše data a práva k nim máte jen vy.
6.Neexistuje centrální přehled o tom kolik lidí a jak síť využívá a kdo s kým a o čem komunikuje. Není do toho nikomu nic stejně jako v reálném životě. Takové zásahy zavánějí policejním státem, který se nám tu lžidokracie snaží zavést.

Doposud se takovým požadavkům technicky nejvíce blíží produkt freenet nebo produkt TOR, který ale není koncipován jako sociální síť. Jsme přesvědčeni, že jednoduchými úpravami je možné na něm vystavět sociální síť.

Tento program ztělesňuje mnoho nešvarů z oblasti bezpečnosti a soukromí. Jedná se o komunikační program rozšířený hlavně v ČR, na Slovensku a v Izraeli, původně vytvořený Izraelskou firmou. Program má jednak výrazné technologické, ale zejména právní vady. Mezi technologické vady lze počítat například to, že komunikační protokol je neveřejný a neví se co přesně program odesílá. Další vadou je komunikace přes centrální server, která je náchylná k výpadkům a centrálnímu sledování. Program usnadňuje virové útoky. Právní vady jsou ještě více destruktivní. Například program zakazuje užívání jiných klientských programů pro komunikaci než je oficiální klient, což to činí celá řada uživatelů. Dále uživatel musí souhlasit s tím, že cokoliv, co pomocí tohoto komunikátoru sdělí komukoliv bude majetkem firmy, která komunikátor ICQ provozuje. Tedy je komunikátor ICQ prakticky nepoužitelný pro jakoukoliv firemní komunikaci, přesto řada firem v ČR tento program používá a vystavuje se tak nemalým rizikům. Používání programu ICQ je pro občany a firmy nevýhodné a rizikové, pro ČR přitom pomalu strategicky nebezpečné (vaše komunikace jde přes servery v zahraničí), přitom existují funkčně i technologicky programy ICQ zcela nadřazené, navíc zcela zdarma a svobodné. Jedná se o komunikátory na bázi protokolu Jabber. Stát by neměl soukromým osobám a firmám komunikaci přes ICQ direktivně zakazovat, je ale chybou zanedbávat osvětu a tvářit se, že ICQ je normální program, není!!! Komunikace přes ICQ by měla tedy ze sítí státních institucí a strategických státních firem blokována, se státní správou by bylo možno komunikovat pouze na bázi protokolu Jabber. V rámci výuky informatiky na školách by žáci s problematikou ICQ byli seznámeni.

Obdobnými problémy jako ICQ trpí i oblíbený komunikační program Skype, stejně jako v přápadě ICQ i zde naštěstí existují kvalitnější svobodné alternativy.

Zatím ztráta autorských práv nebyla (neví se) na nikoho aplikována, ale jedná se potencionálně o fatální ohrožení uživatelů.

Zejména se jedná o firmu Google, která si ze shromažďování dat o svých uživatelích dělá živnost. Ukládá si totiž historii toho, co jste vyhledávačem této firmy hledali a tuto údaje o vás dál používá, zatím prý pouze k cílení reklamy. Problematiku centralizace moci vyhledávačů považujeme za velmi ožehavou a bude nutné hledat nesnadná řešení. Opět je třeba zařadit tuto problematiku do výuky a pracovat na odstranění nejkřiklavějších prohřešků. Do budoucna spatřujeme řešení ve vyhledávání postaveném na principech peer-to peer sítí, v současnosti ovšem takové řešení naráží na mnoho technologických problémů. Kontrola vyhledávačů představuje závažnou výzvu pro ekonomickou bezpečnost státu státu.

Obrovským, nicméně ignorovaným problémem je ochrana soukromí na internetu. Korporace a současný systém usilují o kontrolu toho co děláte a navštěvujete, komu co píšete, zkrátka veškeré vaší komunikace na internetu. Jsou přijímány zákony o monitorování provozu na internetu a jeho archivaci. Takový způsob šmírování občanů považujeme za nepřijatelný, a požadujeme jeho zrušení. Nicméně je nutné občany vzdělávat co se týče problematiky internetové bezpečnosti a anonymity a upozorňovat na rizika.